Poselství obrazu: Když se podívám na tento obraz ucítím óóóóóbrovský pocit vděčnosti. Dojemnosti, takové důvěry, stav bez bariér, stav naprostého otevření se, probuzení se a přijímání. A to je velmi důvěrný zranitelný proces kontaktu s vlastní duší. Je to absolutní stav bezpečí. Je tam navíc radost a oslava života. Ale nejen toho jednoho, je to oslava společenství na planetě Zemi. Není to nic nadpřirozeného. Naopak. Je to otevřené vědomí a propojení se se všemi bytostmi. Tento pocit je mi velmi známý, jen jsem ho nedokázala nijak identifikovat - definovat. A možná ani není třeba. Pro předání vám tohoto stavu použiji můj prožitek v jedné situaci. Pamatuji si, když jsem byla na Bali a říkala jsem si, co je tady na tom ostrově tak zvláštního, že mě to sem tak táhne? Co je tady takové wooow? A já dodnes nedokáží odpověď krátce, ikdyž se mě na to často ptáte. A taky nevím, jestli je každý to ochoten spatřit a žít to. Ale je to propojení s přírodou. Se všemi zvířaty, a přesto stav klidu a bezpečí. A zároveň naplněné srdce, nitro, naplněný vnitřní pohár, nasycené všechny smysly … Je to VĚDOMÝ PROŽITEK TEĎ A TADY. Je to PŘIJÍMÁNÍ. Je to PROPOJENÍ SE ZEMÍ I S VESMÍREM i S VLASTNÍM STŘEDEM. Je to KLID a EXPANZE ZÁROVEŇ. Je to PROPOJENÍ SE VŠÍM … je to SPOLEČENSTVÍ NÁS. A právě na Bali jsem poprvé viděla i film Avatar, a pamatuji si, jak jsem si říkala, to není vymyšlené, to existuje. Je to tady všude kolem nás. A je jen na nás, jestli nás to bude děsit, nebo jestli tomu dáme důvěru a přijmeme nějaký onen přirozený řád, protože: Je tam, světlo i tma, povrch i hlubina, a není tam prostor pro strach, obavy, boje … Tam, kde je prostor pro možnosti … Nikdo není více či méně … Je tam respekt a důvěra. Je tam taková hojnost, kterou jsme ochotni spatřit. Je tam okamžitá manifestace. Toto vše obraz vytváří okolo sebe. V životech okolo sebe. Příběh obrazu: Tvořila jsem ho měsíc, který byl pro mě plný transformací. A já vím, že takové jsou všechny mé obrazy … nicméně tento je v duchu transformace do velkoleposti a radosti. Užívání si možností, které nám život přináší. Uznání sebe sama a všeho, co jsem již v této realitě vytvořila. Objevení a uznání svých schopností, kapacit a darů, které dalece přesahují vnímání této reality. Je to zvednutí vibrací za hranice našeho vnímání. A právě tento obraz – chce se mi napsat spíše bytost v podobě obrazu – pozívá do tohoto světa. Prožívat štěstí. Naplněnost. Propojenost. A já jsem při jeho tvorbě zažila pocity tvůrčí, expanzivní, laskavé, ale také přišly stavy stažení, nedůvěry. Musela jsem na chvíli přestat. Důležité je ale pokračovat a nezastavovat se. Míněno tak, že jsem přijala i ty nepříjemné pocity, při kterých jsem ovšem netvořila, dala si pauzu a ve správný čas obraz v totální lehkosti, s tahem na branku, dokončila. A když jsem poodstoupila a spatřila ho, začala jsem plakat dojetím. Akryl na plátně Originál 150 x 100 cm
